Hvězdopis

Jádro následujícího textu původně nebylo psáno jako článek do blogu. Je souhrnem několika odpovědí v astrologické diskuzní skupině. Vlákno se týkalo spojení Černé luny a ascendentu horoskopu. Na textu je to patrné a čtenářům, kteří se neorientují příliš v astrologických termínech se proto rovnou omlouvám za obtížnější srozumitelnost. Na druhou stranu ale, Černá luna je prvek o který se i při konzultacích lidé zajímají opakovaně. Prvek v astrologii poměrně nový, nicméně už vydatně obtěžkaný množstvím výkladů, přístupů i reakcí.  Proto jsem se rozhodl následující řádky přenést sem na blog a přidat tak do mozaiky různých interpretací své chápání tohoto tématu. Jedná se tedy o svého druhu "pracovní poznámky", nebo skicu, která ale, jak věřím, může inspirovat.  Celé povídání, možná trochu tajemně, věnuji Machig Labdrön a společnému tanci černé a bílé Dakini... .:.   .:.  .:. Černá luna je jeden z nejsenzitivnějších a také nejobtížněji uchopitelných prvků horosk

  Tak jsem zas jednou dostal otázku na prosinec roku 2012. Jestli prý bude alespoň nějaké to zatmění Slunce, nebo se stane ALESPOŇ NĚCO. První odpověď která mi proběhla hlavou byla: To mi řekni ty... ...co se ve tvém (našem, komunitním, společenském...atd.) životě stane v prosinci 2012. A nebyla to pobídka k věštění, resp.přesněji: k hádání a spekulování. Byl to námět k zaměření pozornosti, prostému klidnému obrácení pohledu tím směrem.    Čas od času na podobné dotazy říkávám: nejdrastičtější scénář je, že se nestane nic. Žádná vnější katastrofa a všezahlazující ohnivá ruka Boží nám naráz neodebere výsledky toho, co kolem sebe i do sebe trousíme, naši znechucenost „tím marasmem“, kdejakou tu krízi – zametanou pod koberec, nebo naopak zveličovanou jako vnější příčinu všeho utrpení, ev.urputně řešenou vytloukáním klínu klínem. Vlastně stačí jen hyperaktivita, která nám umožňuje se zdařile nezastavit a snad proboha si neudělat prostor protcítit a nahlédnout sami sebe a svůj život. T

Často při astrologických rozhovorech říkávám: „Běžte po ránu na kopec a dýchejte prostor při východu Slunce.“ Stejně tak je výhodné věnovat čas utišení a přeladění energie i vědomí při Slunci zapadajícím. Forma může být rozličná, od naprosto jednoduché a intuitivní, až po propracované praxe tradice, se kterou rezonujete. Zkušenost je to skutečně prastará, kolektivní, „nadklubová“ a rozumíme jí všichni. I beze slov, symbolů a konkrétností, které až následně přidáváme podle jazyka a prostředí kde žijeme. Zkušenost rozjasňování a stmívání oblohy, prvního paprsku Slunce i posledního zavlnění zapadajícího oranžového kotouče. Nádech a rozezvučení, ještě než se Sluneční kotouč objeví na východní straně a hluboké ticho - chladivý výdech, chvíli po jeho zmizení za západním obzorem. Být při tom, v konkrétním čase a prostoru, seřizuje naše vnitřní hodiny a skrze pozornost, emoce i fyzickou přítomnost nás kompletně vrací – může vracet – z vytrženosti našich virtuálních časování. „Pravý sl

Mandala je v tradičním pojetí obrazem uspořádání našeho vidění Světa a kosmologie, kterou k tomu používáme - kolem symbolu, významu, archetypu (resp. jeho obrazu), který stavíme do Středu své životní zkušenosti. Mandala je symbolem i nástrojem pozornosti k tomuto Středu. Nástrojem, který nám usnadňuje intergrovat prvky svého Světa do jednoho celku a tuto zkušenost vyjádřit, sdílet prostřednictvím obrazu, objektu, posvátného kruhu, kam můžeme vědomím i fyzicky vstupovat ve chvílích, kdy se obracíme k Posvátnu.  Mandala je prostor, kde se setkáváme sami se sebou, svým pramenem a s svými reakcemi na základní a pro nás nepřehlédnutelné zkušenosti. Posvátný kruh bývá rituálně vytvářen a "oživován", což je proces probíhající současně v mysli tvůrce i fyzickém prostoru, ve kterém objekt či obraz posvátného kruhu vzniká. Vždy po předchozí přípravě, uklidnění, očistě a v úctě k onomu Středu všech věcí, jehož přítomnost si tvorbou mandaly silněji přivoláváme do svého vnímání a zkuš

Motto: „Na UMPRUM při cestě ze schodů jsem žáky zarazil a říkám jim: Ticho, za rohem stojí duch profesora Muziky a usmívá se... ...komu z vás teď nepřeběhlo příjemné mrazení po zádech, nemá tady na škole co dělat.“    Vratislav Jan Žižka se narodil v roce 1926, za noční bouřky pod staroslavnou Budčí. Akademický malíř, historik, učitel, proutkař a jeden z nejvýznamnějších českých astrologů, žák Emanuela Šimandla.  Půlnoční Slunce ve znamení Raka a Luna ve Štíru, se silným vztahem k Saturnu, naznačují obrovskou míru senzitivity kterou dostal do vínku. Citlivosti k času a jeho otiskům, vyjádřené mnohaletým studiem historie  a dějin umění, účastí na archeologických výzkumech. Téměř by se chtělo říci: citlivosti k Duši Času. K oněm vlnám obrazů a prožitků, které nejsou přímo do času vevázané a zdají se člověku, jako by žily kdesi „na věčnosti“, ale které do našeho světa vstupují v konkrétních podobách, atmosférách doby, uměleckých dílech, našich touhách a snech, ve vypráv

Bylo tam všude zlatě před-podzimní Ticho. Budeč v podvečerním světle nízko kloněného slunce, otevřená branka k rotundě a nikde ani noha. Lípy kolem zdi rámovaly větvemi nebe a připomínaly kresby Vratislava Žižky. Nad nimi, v rychle ubývajícím dni, dorůstala luna. Tráva prostupuje obrysy románských zdi. Rostou v ní bodláky a pozdní třezalky. Podél cesty, co se vzdušnou čarou stáčí k Řípu, se první stromy začínají barvit do žluta. Ticho ... Co se dá napsat o takovém místě a čase? Nejpřirozenější pohyb je být tam, rozhlédnout se kolem, dýchat atmosféru. Nechat působit jedinečnost chvíle, uložit ji jako „léčivý obraz“ v sobě. Obrazy, slova a souvztažnosti nacházíme a vnímáme každý „ty své“.. i když se snad občas mohou potkávat, reagovat spolu, mísit se v tyglíku komunikace, být souputníky ve velkém prostoru lidské představivosti. Posvátné místo je takový prostor, který pro posvátno vydělíme. Jedno zda vně, nebo uvnitř, nebo možná lépe: uvnitř i vně …( Klasik k tomu říká: "